Tady jsou všechny věci / These are all the things / 2026 / AVU / Prague
Každá věc je stejná, ale zároveň není. Proč je zrovna tahle tady? Má své místo, název, popis. Vzniká systém třídění a určitá logika, která působí vážně a samozřejmě, i když si nejsme jistí, zda má skutečný smysl. Práce vytváří lehce znejisťující atmosféru, ve které se mísí ironie a snaha o řád. Zajímá mě, jak se věcem přisuzuje význam a jak snadno ho přijímáme.
Jak se stane, že se z obyčejného objektu stane něco, co vnímáme jako důležité? Práce organizuje věci, které nejdou úplně uchopit, a nabízí prostor k tomu, aby si divák představil, jak by vypadaly „jeho“ věci, kdyby jim byla věnována stejná pozornost. Instalace pracuje se sérií vizuálně podobných objektů - sbírek věcí, které připomínají kameny - které jsou vystaveny způsobem připomínající muzeální expozici.
Všechny "věci"jsou formálně téměř rovnocenné a každý je označen popiskem, který mu přisuzuje vážnost a smysl. Vzniká tak napětí mezi logikou třídění a její neuchopitelností - systém organizuje věci, jejichž význam není pevný, ale neustále se proměňuje v závislosti na divákově interpretaci. Every object is the same, yet at the same time it is not. Why is this particular one here? It has its place, its name, its description. A system of classification emerges, along with a certain logic that appears serious and self-evident, even though we are not sure whether it truly makes sense.
The work creates a slightly unsettling atmosphere in which irony mixes with an attempt to establish order. I am interested in how meaning is assigned to things and how easily we accept it. How does it happen that an ordinary object becomes something we perceive as important?
The work organizes things that cannot be fully grasped and offers space for the viewer to imagine what “their” own things would look like if they were given the same level of attention.
The installation works with a series of visually similar objects — collections of items that resemble stones — displayed in a way that evokes a museum exhibition. All of the “things” are formally almost equivalent, and each is accompanied by a label that assigns it seriousness and meaning.
In this way, a tension arises between the logic of classification and its elusiveness — a system that organizes things whose meaning is not fixed, but constantly shifts depending on the viewer’s interpretation.
Jak se stane, že se z obyčejného objektu stane něco, co vnímáme jako důležité? Práce organizuje věci, které nejdou úplně uchopit, a nabízí prostor k tomu, aby si divák představil, jak by vypadaly „jeho“ věci, kdyby jim byla věnována stejná pozornost. Instalace pracuje se sérií vizuálně podobných objektů - sbírek věcí, které připomínají kameny - které jsou vystaveny způsobem připomínající muzeální expozici.
Všechny "věci"jsou formálně téměř rovnocenné a každý je označen popiskem, který mu přisuzuje vážnost a smysl. Vzniká tak napětí mezi logikou třídění a její neuchopitelností - systém organizuje věci, jejichž význam není pevný, ale neustále se proměňuje v závislosti na divákově interpretaci.
The work creates a slightly unsettling atmosphere in which irony mixes with an attempt to establish order. I am interested in how meaning is assigned to things and how easily we accept it. How does it happen that an ordinary object becomes something we perceive as important?
The work organizes things that cannot be fully grasped and offers space for the viewer to imagine what “their” own things would look like if they were given the same level of attention.
The installation works with a series of visually similar objects — collections of items that resemble stones — displayed in a way that evokes a museum exhibition. All of the “things” are formally almost equivalent, and each is accompanied by a label that assigns it seriousness and meaning.
In this way, a tension arises between the logic of classification and its elusiveness — a system that organizes things whose meaning is not fixed, but constantly shifts depending on the viewer’s interpretation.